V březnu 2020 zveřejnila EU akční plán pro oběhové hospodářství. Jsme rádi, že se EU zavázala učinit z udržitelných výrobků normu, a to prostřednictvím ekologického designu všech výrobků vstupujících na jednotný trh. Nemělo by však jít o pouhý slib, ale o závazek, za jehož plnění by EU měla nést odpovědnost.
Ale co jsou to udržitelné produkty? Ne ty, které jsou jen o něco málo lepší než ty, které jsou v nabídce dnes, ale výrobky, které jsou v souladu s limity naší planety a umožňují nám snížit naši celkovou spotřební stopu. V tomto smyslu by se udržitelnost měla odrážet v řadě kritérií:
-
Schopnost poskytovat služby, pro které jsou určeny, energeticky a zdrojově efektivním způsobem;
-
Cirkulárnost se zvláštním důrazem na trvanlivost, opravitelnost, recyklovatelnost a potenciál pro předcházení vzniku odpadu;
-
Nízká ekologická stopa, sledování uhlíkové, materiálové, vodní a půdní stopy, udržitelnost zdrojů a výroby;
-
Transparentnost materiálů a chemických látek, které výrobky obsahují, a
-
sociální aspekty, například podpora náležité péče a lidských práv v globalizovaných dodavatelských řetězcích.
Tyto informace o způsobu výroby musí být založeny na jasných metodikách, které je třeba dále zdokonalovat, a to nejen pro zajištění měřitelnosti, vymahatelnosti a srovnatelnosti mezi produkty, ale také pro řešení kompromisů s ohledem na udržitelnost jako konečný cíl.
Udržitelné výrobky se stanou normou, což uvolní potenciál nových obchodních a spotřebních modelů, kterým dnes konkurují výrobky nebo služby, jejichž cena neodráží jejich environmentální a sociální dopady (negativní externality). Udržitelné výrobky jsou prvním krokem k dodavatelským řetězcům založeným na zachování hodnoty, například různé formy vlastnictví materiálu (přístup spíše než vlastnictví), sdílení majetku (kolektivní vlastnictví) nebo jiné modely, které vedou k absolutnímu snížení využívání zdrojů a jejich dopadů na životní prostředí.
Je velmi důležité, aby tyto nové ekonomické nabídky byly také pákami přechodu ke skutečně udržitelnému hospodářství, kde budou ukazatele blahobytu základem pro tvorbu politik, a ne jen doplňkem k přístupům k HDP, a aby pomáhaly snižovat nerovnosti, a ne usilovat o růst za každou cenu.
Má-li se rámec pro ekodesign stát právním nástrojem, který zajistí, aby výrobky uváděné na jednotný trh EU byly udržitelné, je třeba jej zásadně reformovat. Nejen z hlediska rozšíření působnosti nad rámec výrobků souvisejících s energií a širšího zapojení zúčastněných stran, ale také z hlediska urychlení rozhodovacích procesů, zlepšení metod stanovování požadavků, jasného pracovního plánu a zdrojů vyčleněných na jeho provádění na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, včetně dozoru nad trhem.
Měly by být definovány prioritní kategorie výrobků, které odrážejí kategorie uvedené v akčním plánu oběhového hospodářství. Nedoporučujeme, aby byly stanoveny univerzální nebo balíček přístup k vývoji opatření a navrhnout, aby se souběžně řešilo několik skupin výrobků nebo odvětví. Horizontální ustanovení týkající se mnoha nebo všech kategorií výrobků (např. požadavky na informace nebo omezení toxicity) bude třeba kombinovat s požadavky na konkrétní výrobky.
Současně s reformou by nemělo být narušeno probíhající provádění politiky ekodesignu a energetického štítkování výrobků spojených se spotřebou energie. Důležité je, aby byly vedle již existujících zdrojů zajištěny zdroje určené na reformu. Politické, technické a institucionální otázky, které reforma vyvolá, by se neměly stát záminkou pro zpomalení stávajícího a nadcházejícího pracovního plánu, který splnil polovinu cíle EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, třetinu cíle EU v oblasti klimatu a který má obrovský potenciál přispět k dosažení našich cílů do roku 2030.
V rámci tohoto průběžného provádění je třeba brát vážně slib CEAP, že "zvýší účinnost stávajícího rámce pro ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie". Jádrem této zvýšené účinnosti jsou příslušné požadavky, které jsou v souladu s naším závazkem k mimořádným opatřením v oblasti klimatu a uhlíkové neutrality.
V současné době příliš často odkládáme účinné požadavky, které odrážejí nejhospodárnější možnost pro spotřebitele. To je třeba změnit, aby se požadavky zaměřily na největší přínosy pro spotřebitele a společnost. Toho lze dosáhnout tím, že se v minimálních prahových hodnotách projektové výkonnosti zohlední společenské náklady energetických výrobků, které přesahují náklady na spotřebu energie, jako jsou zdravotní náklady spojené se znečištěním ovzduší a toxicitou, a také bezpečnost dodávek vzácných přírodních zdrojů.
Síla ekodesignu je nezpochybnitelná. Nyní je na nás, abychom zajistili její plné využití. Nastal čas a akční plán pro oběhové hospodářství nám dává velkou příležitost, kterou bychom rozhodně neměli promarnit.
English 
Spanish 
Italian 
Czech 
German