Nedostatečná ambicióznost Evropské komise při postupném odstraňování systémů vytápění fosilními palivy ohrožuje přední země a odměňuje opozdilce, což ohrožuje klimatické ambice všech.
Přečtěte si naši úplnou analýzu v našem informačním dokumentu
Evropské unii se krátí čas na dekarbonizaci odvětví vytápění, které se na celkovém objemu emisí CO2 v Evropě. Komise zatím projevila neuspokojivou neambicióznost ve svých opatřeních, jejichž cílem je ukončit instalaci kotlů na fosilní paliva v evropských budovách od roku 2025. Tento termín se blíží a je neoddiskutovatelný: pokud budeme instalovat kotle i po tomto datu, zůstanou v provozu i po roce 2050, kdy by EU již měla být klimaticky neutrální (viz naše Zpráva za rok 2020 aZpráva "Čistá nula do roku 2050 Mezinárodní energetické agentury).
Komise by měla koncem července zveřejnit návrh revidovaných předpisů pro ekodesign a označování ohřívačů energie. Tato nařízení jsou nejzřetelnějším nástrojem k postupnému odstranění kotlů na fosilní paliva z trhu EU, ale pokud budou návrhy málo ambiciózní, budou postihovat všechny Členské státy EU - přední i zaostávající.
Pokud se věci nevyvíjejí správným směrem, budou evropští lídři, kteří chtějí ze svých trhů odstranit olejové a plynové kotle a splnit své klimatické cíle, nuceni ohýbat předpisy EU pro topidla. Vzhledem k tomu, že členské státy musí před uplatněním přísnějších požadavků na národní úrovni informovat Evropskou komisi, je pro ambiciózní země obtížné zakázat určité typy ohřívačů, pokud jsou ve zbytku EU stále povoleny. Např. Dánská energetická agentura provádí právní analýzu zkoumání možností, jak omezit a případně postupně ukončit používání ropy při vytápění a zároveň dodržovat předpisy EU.
Na druhou stranu by vlády, které zaostávají, měly prospěch z toho, kdyby je Brusel probudil a pobídl hlavní města, aby si stanovila minimální ambice v politice vytápění fosilními palivy v souladu se svými klimatickými cíli. V současné době mnoho zemí stále nemá žádný konkrétní plán nebo časový plán pro postupné vyřazení technologií vytápění fosilními palivy. Jasná a ambiciózní pravidla uplatňovaná na úrovni EU by zabránila tomu, aby spotřebitelé byli vázáni na znečišťující technologie.
Odvaha, kterou Komise projevuje ve svých klimatických ambicích, se může dostat do rozporu se směrem, kterým se EU ubírá při regulaci ohřívačů vzduchu, což ohrožuje schopnost členských států dosáhnout svých vlastních klimatických cílů. CO2 z vytápění místností a ohřevu vody představují 12% celkových emisí EU, tolik jako všechny automobily v Evropě dohromady. Jasný signál z Bruselu k dekarbonizaci vytápění je nezbytný pro dosažení cíle EU snížit emise o 55% a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Vytápění je příliš důležité na to, aby bylo ignorováno.
Dekarbonizace vytápění: jaké jsou ambice členských států v jejich národních plánech v oblasti energetiky a klimatu?
Z 28 evropských zemí, které analyzovali organizátoři kampaně Coolproducts (všechny státy EU a Norsko), má již nejméně 13 zemí strategii dekarbonizace topných systémů ve svých národních plánech v oblasti energetiky a klimatu (NECPs). Tyto plány zahrnují opatření zaměřená buď na typ paliva, které má být zakázáno (olej, plyn), nebo na typ infrastruktury, v níž budou znečišťující kotle zakázány (nové budovy, stávající budovy, obytné budovy, terciární sektor).
Osm evropských zemí již oznámilo, že hodlají do roku 2050 zcela zrušit všechny typy systémů vytápění fosilními palivy. Švédsko, Finsko, Dánsko, Francie, Rakousko, Belgie a Nizozemsko necítily potřebu čekat, jak ambiciózní bude Evropská komise při revizi pravidel pro ekodesign a označování energetické náročnosti kotlů.
Řada členských států EU by se mohla inspirovat předními zeměmi. Níže se podívejte na některé z osvědčených postupů - všechny ukazují různé strategie v závislosti na specifikách dané země. Ukazují také, že nemožné není nic, pokud jsou priority na správném místě.
Průkopníci ze severu
Země jako např. Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko již několik desetiletí upouštějí od vytápění domácností fosilními palivy. Historicky je to způsobeno obavami o energetickou bezpečnost, ale v poslední době jsou tyto trendy vedeny spíše cíli klimatické politiky. Dekarbonizace systémů dálkového vytápění je hlavní výzvou ve Finsku a Dánsku, zatímco švédské vytápění je již téměř plně dekarbonizováno.
Dánsko je průkopnickou zemí. Již v roce 2013 zakázalo instalaci kotlů na olej a vytápění zemním plynem v nových budovách. Nyní spoléhá na dotace na podporu přechodu u stávajících budov (42 milionů dánských korun, ~ 5,6 milionu eur). Norsko je odlišným případem, protože má nízkouhlíkové a téměř zcela elektrifikované odvětví vytápění. Norští majitelé domů museli vyměnit své olejové kotle poté, co vláda od roku 2020 zavedla zákaz používání fosilních paliv při vytápění domácností.
Přístup založený na dvou pákách
Francie se mnohem více spoléhá na individuální topné systémy. Francie se rozhodla pro postupné vyřazení olejových a plynových kotlů prozkoumat dva různé nástroje: maximální hranici emisí CO2/m2/rok, který nesmí být překročen, a postupné nabytí účinnosti zákazu, jak je vysvětleno v článku 3. návrh vyhlášky:
- Prahová hodnota bude stanovena na 4 kgCO2/m2/rok od 1st ledna 2022 pro rodinné domy a 14 kgCO2/m²/rok v letech 2022 až 2025 pro kolektivní bydlení. Kromě toho bude od ledna 2022 přísně zakázáno instalovat v nových domech kotle na olej.
- Roky 2022 až 2024 budou sloužit jako období učení. Prahová hodnota bude postupem času stále náročnější. Do roku 2024 chce Francie dosáhnout snížení emisí CO2 z vytápění ve srovnání se současnou úrovní, do roku 2027 snížení o 25% a do roku 2030 snížení emisí o 30% až 40%.
Bez plynu
Nizozemsko se spoléhá na plynovou síť. Od roku 2018 se však novostavby na plynovou síť připojovat nesmějí (pokud při vyřizování povolení nepožádají o výjimku). Přechod proběhl hladce, z přibližně 35-40% odpojených nových budov v roce 2017 na 75% v roce 2019 a nyní na více než 90%. Kupující novostaveb mají nárok na státní půjčky, aby se jejich obydlí stalo "bezplynovým", např. prostřednictvím dodatečné izolace nebo solárních panelů v kombinaci s tepelným čerpadlem. Po roce 2025 bude znovu přezkoumána nutnost zákazu plynových kotlů.
Rok 2026: zlomový okamžik pro evropské občany
Naštěstí 8 zemí, které se již zavázaly k zákazu, není jedinými, které jednají. Vypočítali jsme, že do roku 2026 bude více než polovina obyvatel EU (~ 222 500 000 obyvatel) žít v zemi, která se buď zcela, nebo částečně vzdá vytápění fosilními palivy. Z 27 členských států EU jich 13 prosadí alespoň jeden národní zákaz vytápění buď olejem, nebo plynem, případně obojím. Mezi tyto země patří: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Slovensko a Švédsko.
Pokud ambice Komise v oblasti revize předpisů o ekodesignu a energetickém štítkování topných těles zůstanou nízké, bude to nejen nutit země, které chtějí dosáhnout více a rychleji. Ohrozí to také cíle všech v oblasti klimatu. Evropská komise musí stanovit minimální ambice, které budou v souladu s jejími vlastními klimatickými cíli, a zároveň dát výrobcům jasný signál, že některé technologie musí zmizet. V opačném případě bude průměrný výsledek EU přinejlepším průměrný, přičemž nejméně ambiciózní země stáhnou přední země dolů. Účet zaplatí planeta.
Přehled ambicí zemí EU
Přečtěte si naši úplnou analýzu v našem informačním dokumentu
English 
Spanish 
Italian 
Czech 
German