Tiskárny se staly archetypem dnešní kultury vyhazování, a to navzdory více než desetiletým závazkům průmyslu, které EU podpořila, aby byly udržitelnější.Pokud chce Evropská komise dostát svému slibu omezit vestavěné zastarávání naší každodenní techniky, musí se zamilovat do slibů výrobců.
Žalostné technické řešení tiskáren a proč je to problém každého z nás
Společně s rostoucí prodej tiskáren, nárůst počtu domácích úkolů a školní docházky způsobený výlukou nepřekvapivě znovu vynesl do popředí zájmu žalostnou a nespolehlivou techniku tiskáren. Domácí tiskárny - a jejich spotřební materiál - jsou často prodávány se ztrátou, aby se zisk vrátil prodejem náplní (nebo tonerů v případě laserových tiskáren), a jen stěží jsou navrženy s ohledem na opravitelnost nebo dlouhou životnost.
To vede k tomu, že se na trh EU dostává obrovské množství zobrazovacích zařízení s krátkou životností, která se pak přidávají na stále rostoucí hromadu elektronického odpadu. V současné době uživatelé vymění přibližně 80% tiskáren během prvních tří až čtyř let po zakoupení, tak často jako džíny. Kromě toho, že se jedná o nevýhodný obchod pro spotřebitele, je to také vážný problém pro životní prostředí.
Tiskárny v centru tsunami elektronického odpadu
Dopady tiskových zařízení na životní prostředí vyplývají ze zdrojů použitých při jejich výrobě, energie spotřebované na jejich provoz a dopadů těchto výrobků po skončení jejich životnosti. Spotřební materiál pro tiskárny (náplně do tiskáren a papír) navíc zvyšuje zátěž životního prostředí způsobenou těmito výrobky. Podle našich odhadů vzniká v EU každoročně přibližně půl milionu tun elektronického odpadu z vyřazených zobrazovacích zařízení, přičemž jen něco málo přes 10 tisíc tun - neboli 2% - je následně znovu použito v nových výrobcích. Náplně do tiskáren jsou zase zodpovědné za dalších 150 tisíc tun toxického elektronického odpadu, z něhož se podle odhadů zhruba polovina buď spálí, nebo uloží na skládku. Celkově se množství elektronického odpadu spojeného s používáním tiskáren, které se v Evropě každoročně spálí nebo uloží na skládku, rovná hmotnosti přibližně 150 tisíc automobilů, což značně převyšuje množství spojené s používáním chytrých telefonů nebo tabletů. Výpočty ECOS ukazují, že množství ročního odpadu vznikajícího z vyřazených zobrazovacích zařízení a spotřebního materiálu je téměř 9krát vyšší než množství odpadu z nepotřebných chytrých telefonů a více než 20krát vyšší než množství odpadu z vyřazených tabletů.
Tiskárny se staly archetypem dnešní kultury plýtvání. Ještě horší je, že jejich krátká životnost je často diktována účelovým výběrem designu. Taková vestavěná zastaralost se projevuje nejen špatnou konstrukcí tiskáren, ale také různými technikami - včetně takzvaných "bezpečnostních čipů" a aktualizací firmwaru -. používané výrobci zabránit spotřebitelům v používání plněných, cizích a repasovaných kazet. Tyto praktiky byly v posledních letech v členských státech EU předmětem řady žalob. Používání "bezpečnostních čipů" se však dnes stalo běžnou součástí většiny tiskáren a zůstává jen sporadický počet výjimek.
Klikaté cesty ke změně
Dopad tiskáren na životní prostředí nezůstal bez povšimnutí Evropské komise. Regulační orgán totiž již od počátku roku 2010 hledá způsoby, jak snížit dopad těchto zařízení na životní prostředí. V roce 2011 se Komise rozhodla schválit dobrovolnou dohodu (VA) podepsanou průmyslem jako alternativu ke speciálnímu nařízení o ekodesignu, čímž upřednostnila dobrovolné závazky výrobců před tvrdou regulací s očekáváním, že tak bude dosaženo politických cílů rychleji a nákladově efektivněji. Po deseti letech a jednom kole přezkumu dohodnutých závazků je zřejmé, že to bylo ne správná volba.
V roce 2018 byla zahájena revize dohody, jejímž cílem bylo zjistit, jakým způsobem by bylo možné stávající soubor závazků přepracovat - zejména pokud jde o opětovné použití, opravy a repasování tiskáren a kazet.
Poté, co průmysl navrhl vynechat z textu samoregulačního opatření požadavky týkající se náplní do tiskáren (což vyvolalo pozdvižení všech zúčastněných), Evropská komise dal průmyslu šest měsíců dosáhnout ambiciózní dobrovolné dohody nebo zavést zvláštní nařízení - podobně jako je tomu u domácích spotřebičů, jako jsou pračky a televizory. O více než rok později, na jaře letošního roku, průmysl konečně přišel s aktualizovaným - i když jen stěží vylepšeným - textem. Od té doby probíhá posuzování předloženého textu útvary Komise. Klíčové rozhodnutí, zda navrhovaný text podpořit jako iniciativu uznanou EU, nebo místo něj předložit regulační nástroj, se konečně očekává před rokem 2022.
Minimální ambice, maximální spotřeba
Rozhodnutí Evropské komise se jeví jako poměrně jednoduchá záležitost, i když s obrovskými důsledky. Navrhovaná dobrovolná dohoda, která je plná výjimek, opomenutí a mezer, byla zjevně vypracována tak, aby zachovala současný obchodní model, který se točí kolem stále rostoucí spotřeby, aniž by bral ohled na spotřebitele nebo životní prostředí. Téměř žádný ze závazků neobsahuje rozhodná ustanovení, která by zaručovala jejich dodržování, a prakticky žádný z nich nestanovuje vyšší úroveň ambicí, než je nezbytné minimum. Schválení navrhované dohody by proto bylo vážnou chybou.
Chyb v textu je mnoho a jsou kritické. Začněme tím, že navrhované samoregulační opatření se standardně nebude vztahovat na řadu příslušných podniků, které se rozhodly iniciativu nepodpořit. Patří sem nejen někteří z nejvýznamnějších výrobců tiskáren, jako jsou Ricoh a Konica Minolta, ale také naprostá většina podniků, které pracují na tom, aby daly použitým kazetám druhý život, protože v současné době se k podpoře iniciativy zavázali pouze čtyři výrobci obnovovaných kazet.
Vzhledem k mechanismu, který byl v rámci VA navržen jako pobídka k opětovnému použití kazet, to není překvapivé. Místo aby se výrobci tiskáren zavázali dodávat "bezpečnostní čipy" jako náhradní díly nebo poskytovat jiné nástroje pro jejich snadnou rekalibraci jako standardní možnost, navrhují zavést nepřehledný systém dvoustranných obchodních dohod s vybranými výrobci spotřebního materiálu pro tiskárny, kteří jsou signatáři VA. Co přesně mají tyto dohody obsahovat, není samozřejmě podrobně popsáno. Jasná je pouze naprostá netransparentnost - ani Evropská komise, ani žádná jiná zúčastněná strana nemá mít právo nahlédnout do podrobností. Aby se zajistilo, že počet těchto dvoustranných dohod zůstane omezený, text VA nijak nemotivuje výrobce tiskáren, aby je skutečně podepsali. Nabídka dohody, kterou pak výrobce kazet odmítne (například kvůli obchodním podmínkám, které nelze akceptovat), je navržena jako dostatečná pro účely dodržování předpisů.
Festival mezer v zákonech
Z obchodního hlediska je to samo o sobě geniální počin, ale text VA je dar, který se stále rozdává - každému, kdo si ho přečte. VA je ve skutečnosti plná kliček, které uspokojí potřeby každého. Nejsou zavedeny žádné požadavky na skenery, jsou navrženy požadavky na opravitelnost ne se vztahuje na všechny tiskárny prodávané za méně než 300 eur (což je většina tiskáren, které si dnes spotřebitelé kupují.) a navrhuje se, aby bylo povoleno používání firmwaru a "bezpečnostních čipů", které brání používání kazet třetích stran, například v případech, kdy o tom spotřebitele informuje jednoduchá nálepka na tiskárně.
I samotné závazky jsou napsány způsobem, který neznamená nic jiného než legitimizaci stávajícího stavu. Například opravitelnost. V závazcích je sice uvedena řada náhradních dílů, které mají výrobci dodávat, ale chybí v nich jakákoli zmínka o cílové skupině a je vynechána řada kritických součástí, o nichž je známo, že jsou příčinou běžných poruch tiskáren. Nominální poskytnutí některých dílů několika vybraným opravnám by podle navrhovaného textu stačilo k prohlášení o shodě, což by, jak je samozřejmé, mělo jen malý nebo žádný vliv na skutečnou opravitelnost tiskových zařízení.
Podobných příkladů je v textu mnoho, zejména pokud se zamyslíme nad oblastmi, kterými by se VA měla zabývat, ale nezabývá se jimi. Například nejsou navrženy žádné požadavky týkající se minimálního obsahu recyklovaných materiálů po spotřebiteli v tiskárnách, které by stimulovaly tolik potřebné využívání recyklovaných materiálů, a nejsou dohodnuta žádná omezení týkající se halogenovaných zpomalovačů hoření, které brání recyklaci plastů, jež tvoří většinu těchto výrobků. Ke všemu je vše výše uvedené spojeno s zastřešujícím mechanismem prosazování, který se opírá pouze o sliby. U většiny výrobků je dodržování předpisů zajištěno namátkovými kontrolami na úrovni výrobků prováděnými příslušnými orgány členských států. VA však navrhuje ověřit soulad s navrhovanými požadavky - pravděpodobně jste uhodli! - bez skutečné testování výrobků. Místo toho je třeba považovat za dostačující odkaz na webové stránky nebo prohlášení společnosti.
Tlak se stupňuje, ale bude to stačit?
Snímek, o kterém se zde hovoří, není naštěstí jen chmurný. Pro začátek je jistě dobrou zprávou skutečnost, že útvary Komise posuzují dohodu důkladněji než v minulosti - a my máme ujistil se, že že žádná z mezer nezůstane bez povšimnutí. Optimismus vzbuzuje i rostoucí podpora iniciativ, které podporují právo spotřebitelů na opravu, mezi tvůrci politik.
Je však třeba zachovat patřičnou dávku opatrnosti. I když se zdá, že všechny argumenty ukazují na potřebu regulačního zásahu, EU v minulosti dávala přednost polovičatým dobrovolným iniciativám - ať už byly jakékoli. skutečné zásluhy. Očekávané rozhodnutí o tiskárnách bude důležitým testem vážnosti záměrů regulačního orgánu EU obrátit list v oblasti jednorázových technologií. Jasné je, že to bezpochyby vyžaduje, aby Komise přestala milovat sliby a byla rázná, a to jedno nařízení po druhém.
English 
Spanish 
Italian 
Czech 
German